Vážení rodiče, milí žáci,
začal nám nový rok. Ne ten školní, ale kalendářní. Spousta z nás se na sklonku starého roku zamýšlí nad tím, jaký byl ten minulý, co se podařilo a co se naopak nepovedlo, co nám udělalo radost, z čeho jsme byli smutní. A pak se obvykle zamýšlíme nad tím, co nám přinese ten nový rok, jaké to bude, a vzhlížíme s nadějí, že bude lépe.
Za sebe chci připojit pár slov vděčnosti.
Jsem vděčná Pánu Bohu za to, že jsme zvládli během letních prázdnin podstatnou část rekonstrukce školy. Byla jsem vděčná za firmu, kterou jsme vysoutěžili, protože se zhostila náročného úkolu v náročné době a tento úkol zvládla.
Byla jsem vděčná za každý sponzorský dar, který nám pomohl částečně splatit spoluúčast na rekonstrukci školy v rámci výzvy IROP. Děkuji!
Byla jsem vděčná za všechny ty lidi, kteří nám pomohli finančně, vlastníma rukama, dobrým slovem, modlitbou. Každé povzbuzení pomohlo, pozvedlo, dodalo síly k další práci. A to nejen v době rekonstrukce, ale v průběhu celého roku.
V době, kdy bylo třeba mnohokrát více než jindy v minulosti řešit organizaci online výuky a často i ze dne na den upravovat rozvrh, kdy jsme museli posílat žáky domů s větou: „ …je nám líto, ale dle nařízení hygieny jste ode dneška v karanténě…“ (a nezřídka i se zpětnou platností); v době, kdy bylo třeba narychlo zajišťovat suplování za učitele – tady velký dík patří paní zástupkyni za její pohotovost; v době, kdy v mateřských školách někdy paní učitelka současně dělala uklízečku i pracovnici výdejny, jen, abychom nemuseli zavírat pracoviště; v době, kdy se situace ve škole často měnila a věci nebyly předvídatelné tak, jak jsme zvyklí.
Některé změny z důvodu pandemie měly i své dobré stránky. Začali jsme se více, než kdykoliv předtím, zabývat kvalitou českého školství; pokládat si otázky, zda vše, čemu děti učíme je opravdu potřebné a důležité; začali jsme diskutovat o způsobech hodnocení žáků a hledat cesty, jak věci měnit k lepšímu. Mnoho z pedagogů získalo z důvodu distanční výuky nové technické dovednosti (stejně jako žáci a rodiče), stali jsme se více flexibilní, schopni se přizpůsobit nenadálým situacím a učili jsme se více spoléhat na Pána Boha.
Na co se těším v novém roce 2022?
Na spolupráci s Vámi, rodiči, protože „bez Vás by to jaksi nebylo ono.“ Na Vaši podporu školy a zpětnou vazbu, která je pro všechny pedagogy, a také pro mne, ředitelku školy, moc důležitá.
Těším se na žáky s nadějí, že budeme více spolu. Protože bez Vás, milí žáci, „by to jaksi nebylo ono.“
Těším se na zařizování nových odborných učeben, i když vím, že to nebude jednoduché.
Těším se na věci, které pro nás připravil Pán Bůh, o kterých se nám možná ani nezdá.
Mou největší touhou ale je, aby ve všem, co budeme dělat, byl Pán Bůh. Protože jedině tehdy naše práce bude mít tu správnou hodnotu.
„Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ Matouš: 28,20
Ať nám všem Pán Ježíš mocně požehná. Mgr. Monika Guńková, ředitelka školy